Pískovcové skály
Pískovcové skály jsou unikátní materiál, který se hojně vyskytuje u nás a v Německu.
U nás jsou pískovcové skály na více místech, ale nemají příliš velkou rozlohu, v Německu jsou naproti tomu obrovské masivy, kde se lezou několikadélkové cesty a často se traverzuje.
Písek je jak sypký, tak i pevnější. Některý písek dost řeže do prstů, s tím mám osobní zkušenosti. Zvláště, když se takové skály lezou několik dní za sebou.
Ale pojďme se vrátit k pískovcovým skálám jako unikátnímu materiálu, kterého si horolezci velmi váží a je mezi nimi dost oblíben, jak si troufám si říci, ze své zkušenosti i podle mého vlastního názoru. Na lezení na pískovcových skálách se vždy horolezci hodně těší.
Pískovcová lezecká sezóna začíná 1. dubna a končí 31. října.
K takovému unikátnímu zdroji bychom se měli chovat velmi dobře, opatrně a zbytečně ho neničit. Aby nám tento unikát zůstal co nejdéle a nevymizel z povrchu zemského.
Všechny oblasti, kde se tyto skály nacházejí, patří mezi oblasti chráněné.
Na pískovcových skálách se nejistí na rybu, což je jištění přes slaňovací kruh, kde jistič stojí a jistí vás zdola, ale jistí se s horním jištěním, kde jistič je nahoře.
Je to proto, že při jištění na rybu se ničí skály - lano se do nich může zařezávat. Nepoužívají se tam ani některé jistící materiály a to např. frendy a vklíněnce. Používají se tam normální smyčky. Ty neškodí skále jako kovové materiály.
Jak jsem se dostal k lezení a kdy
Do skal jezdím rád hlavně kvůli přírodě, kde si krásně odpočinu od všedních starostí. Vnímám zpěv ptáků, vane krásný čerstvý vítr, ne jako v Praze, kde dýcháte smog.
Pořádně jsem začal s lezením v roce 1992 a to ve škole v Krči, kde se zrovna, když jsem tam byl, začala stavět umělá horolezecká stěna.
Na ní jsem začal lézt a také jsem se pak díky Michalu Absolonovi dostal na lezení v písku. Můj první písek byly Suché skály, které se nacházejí v Malé skále U Turnova.
Tam je ten pevnější písek.
Byl jsem tam celý víkend a velmi mě to zaujalo a začalo ještě víc bavit.
Po odchodu ze školy jsem měl několik let pauzu. Ta nebyla způsobena mnou, ale spíš tím, jak šel život. K lezení jsem se opět vrátil asi po třech letech, a od té doby lezu bez přestávky. A to ve velmi často, hlavně v posledních asi dvou letech. Rád bych lezl víc, ale neumožňuje mi to finanční stránka. Mám sponzory na lezecké vybavení a to mezi horolezeckými firmami, které vyrábějí nebo dovážejí horolezecké vybavení. A to díky tomu, ze jsem v reklamním a u některých firem i v testovacím týmu.
Za to obdržím horolezecké vybavení. Firmy mě sponzorují především vybavením a ne financemi. Ty bych také potřeboval, ale bez vybavení bych nemohl lézt a dokázat to, co jsem dokázal.
Tento sport mě pořád baví a to čim dál víc.
Mezi mé nejoblíbenější oblasti patří:
Sušky, Tisá, Divoká Šárka, také i skály v Německu a to Blosštok a hlavně mě baví hodně dlouhé cesty, několika délkové. Jsou hrozně hezké a to v tom, že člověk leze a pořád to nekončí a připadáte si, že lezete až k nebi.
Samozřejmě je to velký zážitek pro toho, kdo dobře vidí a může se krásně pokochat krajinou. To já bohužel nemůžu, ale zase to vnímám jinak a hlavně jsem rád, když to vylezu v jednom kuse bez odsednutí do lana.
Napsal Jan Říha