Jak na to: Lezení a jištění handicapovaného horolezce
Pokud jste se rozhodli věnovat sportovnímu lezení, nebo horolezectví, tak Vás určitě bude zajímat, jak začít a jak se chovat.
Každý, ať už starý, mladý, nevidomý či jinak handicapovaný, kdo chce provozovat bezpečné lezení, by určitě neměl začít jen tak bez odborného dohledu. Dobré metodické vedení vás totiž vyvaruje zbytečných nepříjemností, kterými mohou být lehčí nebo či těžší zranění. Vždycky myslete na to, že lezení je nebezpečný sport a můžete se při něm v krajním případě i zabít!
Ale pozor! Už jste možná slyšeli o mnoha úrazech na skalách i v horách. Každý nebyl zaviněný neopatrností či neznalostí, ale bohužel osudem, který horolezce potkal. Ačkoliv je náš sport v dnešní době dost bezpečný a máme k dispozici vybavení na vysoké úrovni, vždycky něco můžeme udělat špatně.
Prohlédněte si skálu
Je důležité se na lezení soustředit a nedělat zbytečné frajeřiny, které k tomuto sportu nepatří (a spousta horolezců na to zapomíná). Už vůbec ne u zrakově handicapovaného horolezce. Tak na to nezapomínejte a lezení se věnujte opravdu maximálně.
Pro každého lezce je důležitý kontakt s člověkem, který ho jistí, ale s vadou zraku skoro nejdůležitější. Je nutno neustále poslouchat, co všechno říká a především pokyny, kam má lézt. Vždycky je důležité se před vstupem do stěny zeptat, jestli dotyčný jistí a jestli tudíž můžete lézt. Nikdy nelezte, pokud to stoprocentně nevíte. Nikdy se nezkoušejte dápat po skále, pokud uslyšíte Ne!, a už vůbec, když neříká nic. Nemusel Vás vůbec slyšet a není ještě připravený zadržet váš případný pád.
Když lezete, tak si v klidu prohlédněte stupy a chyty (v mém případě především rukama). Dělejte to rychle, abyste se zbytečně nevysilovali a zbyly vám síly na další lezení. Zato samotné lezení by mělo být spíše pomalejší, nenechejte se zbytečně hecovat různými vtipálky. Uvidíte, že když polezete v poklidu a rozvážně, tak vám to půjde lépe, než když nervózně "poběžíte" po skále.
Před lezením se nezapomeňte rozcvičit. Člověk, který se nerozcvičí, si může způsobit problémy se svaly a se šlachami. Můžete si je natáhnout nebo naopak zkrátit. Pokud se zraníte, věnujte tomu velkou pozornost a zajděte za lékařem. Při zanedbání některých lezeckých zranění totiž hrozí velká a někdy i trvalá poškození tkání, šlach a kostí.
Po lezení se znovu rozhýbejte. Cvičte především s prsty na rukou, aby nedošlo ke zkrácení šlach u ruky nad zápěstím, kde jsou svaly hodně zatěžované. Pokud vás bolí svaly nad zápěstím a celé ruce tvrdnou, cvičte s nimi tak, že je průběžně vytřepávejte. Až se spustíte ze skály nebo umělé stěny na pevnou zem, předloktí si promasírujte palcem druhé ruky. Po návratu domů si dejte teplou sprchu a ta vaše unavené ruce uvolní.
Bolavé svaly na předloktí nejsou nic strašného a je to při lezení běžný jev. Na horách, kde není možnost se vykoupat, prostě počkáme, až to přestane bolet.
Učte se techniku, síla moc nepomůže
Při lezení hodně používejte špičky nohou a prsty rukou. U těžších cest mohou dost bolet, protože výčnělky na nich jsou tak malé, že se na nich udržíte jen konečky prstů. Při lezení, kde jsou chyty jen na prsty, jsou většinou jamky, kam se vejde kousek prstu, a větší či menší boule, kde opravdu se držíte jen tak tak. Hodně se spoléhejte na nohy, které jsou hodně důležité, protože jsou daleko silnější než ruce. Mnoho začátečníků dělá chybu v tom, že se pověsí jen za ruce, těmi se neudrží a spadnou. Zkušený lezec na stejném místě třeba ruce potřebuje jen k udržení rovnováhy.
Ani při lezení po stěnách s velkými chyty není výstup jednoduchý. Mohou být daleko od sebe, a tak je potřeba pohyb rozmyslet předem, protože některé kroky jsou nevratné. Prostě se vám již nepodaří se vrátit do bezpečného místa a musíte za každou cenu pokračovat výše.
Doporučuji všem handicapovaným sportovcům, aby nejprve dlouho lezli na druhém konci lana. Prvolezec, který vytáhne lano nahoru, totiž vždycky riskuje delší či kratší pád. Druholezec to má obvykle jednodušší, a pokud se mu výstup nepodaří, jen si sedne do sedačky a pohoupe se ve visícím laně jako opice. Pokud se časem troufnete na výstupy na prvním a těžším konci lana, tak vám přeji hodně zdaru a dobře si rozmyslete, než se do toho vrhnete.
Napsal Jan Říha