Za vlhka do Poříčí
DOPORUČENÍ Kam zajet za lezením III.
Po dnešním vytrvalém lijavci a špatné předpovědi počasí do konce tohoto týdne se těžko poleze někde na písku. Doporučuji tedy vyrazit za lezením někam na pevný kámen.
Nejlépe na žulu, ta neklouže ani vlhká.
Pro horolezce i začátečníky
Středočeši a Pražané to nemají daleko do Poříčí nad Sázavou. Jsou tu krátké stěny většinou střední obtížnosti (4 až 6), dobré jištění a slaňovací kruhy kvůli lezení na rybu. Co si víc přát na lezecký den, kdy není jisté počasí...
Po krátkém bloudění dojíždíme autem až pod skály. Rozdělujeme se na lezení. Já lezu s Petrem, se kterým jsem se viděl včera poprvé.
Jdu do toho první
Zeptal jsem se ho, jak dlouho leze a co? Řekl mi, že leze, ale né moc těžké cesty. No tak já tedy začnu, podotkl jsem. A vyrazili jsme na první cestu.
Byla to šikmá a trochu ukloněná spára (pozn. red.: Bramborová 4). Když jsem dolézal na vrchol, tak než jsem se cvaknul do slaňovacího nýtu, chytl jsem se za krásné velké madlo. Najednou jsem ovšem ucítil, jak se chyt pomalu vylamuje. Přichytil jsem se ve spáře a rychle jsem cvakl slaňovací nýt.
Poté jsem slanil a odjistil Petra. Tak to šlo celé odpoledne, střídali jsem se každou cestu (pozn. red.: Zdenčina 6, Stará 5, Hřeben 3 a Kráva uzená 7 - oba spadli z posledního nejtěžšího kroku).
Počasí nám přálo a bylo tak průměrně střídavě, chvíli horko a chvilku zase zašlo slunce. Takže lezení tady doporučuji i vám.
Autor článku: Jan Říha, publikováno 15. 8. 2005 na www.horydoly.cz. Foto: Ondra Turek