Bořeň, Sušky a Tisá
DOPORUČENÍ Kam zajet za lezením I.
Slunce svítí, lezci opouštějí umělé stěny a noří se do přírody. To jsem udělal i já.
Všechny tři skalní oblasti, které jsem navštívil na přelomu dubna a května, mohu s klidným srdcem každému doporučit.
Kvůli nejasným domluvám s kamarády jsem měl problém, jak se z Prahy na Bořeň vůbec dostat. Nakonec jsem musel jet vlakem, všechna auta byla plná, nebo jela na můj vkus brzy či pozdě.
Bořeň: supr lezení s Klárou
Myslel jsem si, že pojedu s někým, kdo zná cestu a pomůžeme mi při přestupu. Nakonec všichni jeli o hodinu dřív, než jsem se mohl uvolnit z práce. Vše jsem zvládnul, přestupit v Ústí mi pomohl spolucestující, které ho jsem o to požádal. Stačili jsme najít vlak, koupit pivo a nakonec pro mě k vlaku do Bíliny přišel Pionýr a odvedl mě na tábořiště pod Bořeněm.
Druhý den jsem lezl s Klárou a s tou je to opravdu supr. Dali jsme pár hezkých cest. Vedle nás lezl Kuba z Horydoly, který si dost stěžoval na své jističe, měl tam jednu novačku a svého malého synka. Dost často se ozývalo neuvěřitelný skřeky a i dost nadávek. "Nestahujte mě dolů" si pamatuju dobře, protože se to opakovalo dost často. Moc jsem mu to nezáviděl. Nakonec jsme odešli jinam. Tam už Kuba nekřičel a lezlo se v pohodě.
Suché skály: fotosession
V pátek před čarodejnicemi mi volala Petra, co budu dělat v neděli, že by chtěla jít lézt na Holý vrch. Řekl jsem, že dopoledne přijedu od rodičů a že odpoledne můžeme jít lézt. Mě se moc na Holas nechtělo, protože tam okradli mého kamaráda Goba. Ten Petru nakonec odradil od původního nápadu a jeli jsme na Suché skály. Ještě jsem volal Vojtovi od Singing Rocku, že jedu lézt kousek od nich, a že pokud budou mít čas, tak se můžeme potkat ve skalách.
Souhlasil a tak jsem na Suškách potkal nové lidi z firmy a hned jsme si i zalezli. Jarek vše fotil, a tak jsme toho sice moc nevylezli, ale fotky jsou potřeba pro moje internetové stránky i pro Singing Rock.
Tisá: ve znamení deště
Opět jsem odjel na oddílovou akci. Ještě v pátek jsem stihl vylézt dvě cesty za Vlastíkem. Večer přijel můj spolulezec Hoe se kterým jsem pak lezl celou sobotu jednu cestu za druhou. To jinak s Hoem nejde, on toho opravdu vydrží hodně a je schopen odrovnat spoustu spolulezců.
Za Hoem se lezlo dobře, ale samozřejmě mě utahal jako kotě. Lezlo se spousta sedmiček, padla i jedna 8a, ale ta už byla dost hustá, dokonce jsem si tam musel dát nohand. Dolezl jsem k větší díře v skále, vklínil jsem do ní celou nohu a mohl jsem si v klidu vyklepat ruce. K večeru začalo pršet, a tak jsme museli lezení nechat. V Tisé je místy dost měkký a sypký písek.
Hoe v neděli ráno odjel domů a já jsem jel s ostatními do Anglického parčíku. Na hodně tvrdém písku se tu dá lézt i po dešti. Dobře jsem se rozlezl, dal jsem devět cest, ale pak zase začalo prošet. Všeho jsme nechali, odjeli, sbalili a uklidili vypůjčenou horolezeckou chatu.
Autor článku: Jan Říha, publikováno 25. 5. 2005 na www.horydoly.cz. Foto: Jakub Turek